V červnu jsme se jako žáci 2. ročníků zúčastnili turistického kurzu do Slovinska. Jeli jsme v neděli večer a museli přečkat úděsných deset hodin v autobuse, kdy už jsme nevěděli, jak si máme sednout a klidně spát, aby nás nebolelo celé tělo. Naštěstí jsme naše bolavá těla ihned rychle rozhýbali procházkou na vodopády a následně k Bohinjskému jezeru. Na posilnění jsme si dali řízky od maminek, a pak jsme pokračovali autobusem do našeho dočasného bydlení v bungalovech u Postojné, kde jsme absolvovali první slovinskou večeři, která nás asi všechny zaskočila: palačinka plněná sýrem, šunkou, celá zabalená ve vajíčku a nahoře omáčka na špagety. Ve Slovinsku mají asi jiné chutě… Následně přišla hra, která by prošla jedině v Pevnosti Boyard, až na to, že se jmenovala Hunger games. Co bylo jejím obsahem, spoilerovat nebudeme.

Další den jsme se vypravili na výlet k řece Rak, kde jsme se vydali do propastí a jeskyní. Pohled byl nádherný, ale už jsme věděli, že potřebujeme odpočinek, a proto jsme se cestou autobusem naladili na moře, vítr, teplo a opalování. Zbytek dne jsme totiž chytali bronz na největší slovinské písčité pláži v městě Portorož.

Ve středu ráno jsme se probudili, slunce nám krásně svítilo a pozitivní nálada převládala…až do doby, než jsme drsně šlapali do výšin vodopádu Boka, kde bylo převýšení 400 metrů! Některými místy jsme museli šplhat vyloženě po čtyřech! Spousta z nás to chtěla vzdát, ale většina úspěšně došla až nahoru a ten výhled! Ten byl neskutečný a jsme rádi, že jsme to nevzdali. Pan průvodce poté říkal, že nás čeká krátká procházka kolem řeky Soča, kde bychom se mohli vykoupat. No, krátká procházka to rozhodně nebyla a pořád jsme se nemohli dočkat konce. Když už jsme se ale na očekávané místo dostali, zjistili jsme, že voda je extrémně ledová a jen pár odvážlivců se v ní nakonec vykoupalo (včetně pana průvodce, který se očividně nemohl dočkat). Měli jsme před sebou poslední večeři ve Slovinsku, a to byly tedy zážitky. Tři chody, začátek v sedm hodin večer, konec o půl desáté, a mezitím téměř hodina čekání na další chod. 

Poslední den jsme prozkoumávali krásy jeskyně Postojnská Jama a na zpáteční cestě domů jsme zavítali do hlavního města Slovinska, Lublaně. Naše první kroky zamířily do fastfoodu, kde jsme naplnili hladové žaludky, abychom si mohli projít město. Následně nás čekala cesta domů, kde hodně z nás dospávalo probděné noci a nechyběly ani filmy jako “Slunce, seno, jahody” nebo “Román pro ženy”. Nescházela ani poslední zastávka po cestě domů, kde jinde než v McDonaldu, a celý autobus nasákl vůni burgerů, hranolek a omáček.  Pak už jsme jen poklidně cestovali zpátky domů.

Výlet se nám moc líbil a jsme moc rádi, že jsme měli možnost podívat se na nová místa, poznat kulturu Slovinců, krásy přírody a prožít tolik legrace 🙂

Nela Szczotková, 2.A